Akutní cévní ischemie v dolní končetině je tuze bolestivá.
Bývá častěji u starších pacientů, noha je bílá, studená, nepohyblivá a výrazně bolestivá. Na hybridním sále, což je kombinace chirurgie a zobrazovací metody - angiografie, se tyto diagnózy řeší nejčastěji. Může zde najednou spolupracovat cévní chirurg, invazivní radiolog a anesteziolog. Výhoda je to, že co nevidí chirurg, vidí radiolog pomocí rentgenu a naopak. Každý má i svou zdravotní sestru a jen chirurg ještě jednu navíc, tzv „obíhačku“. Ta je nesterilní a může proto pobíhat a vytahovat ze šuplíků vše, čeho si žádá chirurg. To pak podá sestře, která je „umytá“ (sterilní) a ta to zkontroluje, upraví a vrazí do ruky chirurgovi. Vše trvá jen pár vteřin a pokud je tým sehraný, je to koncert. Jo, když je nějaká komplikace, tak to vše probíhá podobně, ale o mnoho rychleji. Střídá se heparin s kontrastní látkou a pomocí fogartyho katetru vytahujeme krevní sraženiny z cévy. Rutina.
Ale zpět k pacientce. Pracovala jako učitelka na druhém stupni základní školy a učila matematiku a hudební výchovu. Trochu mě ta kombinace zarazila, ale pak jsem si vzpomněl na svého učitele na gymnáziu Jana Keplera, současného senátora Jiřího Růžičku. Učil český jazyk a tělesnou výchovu. Až nyní chápu, že právě kombinace takových předmětů je pro člověka výhodná. Každý z nich totiž zatěžuje jinou mozkovou hemisféru a to vede k vyrovnanosti. Tak důležitá vlastnost nejen v dnešní době. Pacientka má doma čtvery housle, jednu tahací harmoniku a ještě pianino. „Když mě něco rozčílí, sáhnu po houslích a hraji dlouho“, řekla a ještě dodala: „ne, že to zpackáte, zítra mám narozeniny, 88 let“.
Comments